úterý 27. listopadu 2012
pondělí 26. listopadu 2012
Jeff, Who Lives At Home - 80%
Všichni
znáte Jeffa, buď je to váš kámoš, nebo jste minimálně na jednoho takového Jeffa
ve svém životě už jednou, či vícekrát narazili. Jeff je totiž typický flákač,
který by nejradši strávil celý den doma u nějakého zajmavého filmu (v tomhle
konkrétním případě jde o Znamení) a s tunou trávy po ruce. A proč ne? Někdo si
s takovým stylem života bohatě vystačí a nepotřebuje ke štěstí vic, než nějaký
ten kus žvance a brko. Hůře to ale snáší Jeffovo okolí, konkrétně jeho matka,
která zjistila, že své dva syny v podstatě nenávidí, no a Jeffův bratr, který
pro změnu svého příbuzného litjue, ba jím i opovrhuje, ačkoliv ve skrytu duše
touží po tom, uživat si Jeffovy až prostoduché volnosti. Protože to není žádná
sranda, být rádobyúspěšný byznysman, kterého nesnáší vlastní matka a vlastní
žena ho už delší dobu nemiluje. A nic nezvedne náladu tolik, jako pořídit si
Porsche za peníze, které vlastně ani nemáte, ale i tak je to v podstatě
zadarmo.
Režisérské
duo Jay a Mark Duprassovi, kteří mají na kontě dvě, tři komedie a nějaké ty
kraťasy stvořili svět, ve kterém se pohybují až groteskní postavičky
prožívající naprosto normální problémy. Základní dějovou linkou je Jeffova
(charismatický Jason "Marshmallow" Segel) mise do domácích potřeb.
Jeho maminka (v podání úžasné Susan Sarandon) totiž slaví narozeniny a jediné,
co po svém líném synovi chce, aby spravil záklopku na kuchyňské lince. Úkol
nadmíru prostý se ale dokáže změnit v odyseu nebývalých rozměrů. Jeffovi, který
se snaží najít smysl života ve filmu Znamení, totiž těsně před cestou a těsně
po zhulení někdo zavolá. Jedná se o naprosto běžný omyl, který ale Jeffovi přijde
jako ono "ZNAMENÍ", protože dostal za úkol zapamatovat si jméno
Kevin. Co to znamená? Jde snad o přesmyčku? Je to někdo, kdo změní Jeffův
život? Ale dříve, než Jeff přijde tomu všemu na kloub, vyruší jej opět jeho
matka aby mu připoměla opravu záklopky. A tak Jeff opustí teplo a pohodlí
domácího sklepu a vydá se ven, do prosluněných ulic. Cestou narazí na bandu
niggas, nechá se okrást, potká svého bratra Pata (v podání Eda Helmse známého
třeba z Hangoverů) kterému pomáhá řešit složitou životní situaci s jeho ženou (v podání okouzlující Judy Greer), navštíví
zesnulého otce a, samozřejmě, hledá smysl Kevina.
Mezitím
se jejich mamička v práci nudí, když jí kontaktuje tajný ctitel. Po prvotním
šoku se osmělí k online konverzaci a nakonec (lehký spoiler) dojde i k onomu
romantickému (i když netypicky podanému) polibku pod vodopády, po kterém tak
moc touží.
Najde Susan
štěstí mezi kapkami rosy? Podaří se Patovi napravit složitou manželskou
situaci? Spraví Jeff záklopku? A zjistíme kdo, nebo co je sakra Kevin? Na to
vše nám odpoví Jeff, Who Lives At Home.
No, a tady někde bu mělo být závěrečné shrnutí, něco ve stylu - Jde o příjemnou hořkosladkou komedii, která přes veškeré utrpení hlavních postav naznačuje, že po každé bouřce vyjde slunce a každé hovno si můžete z boty otřít o něčí rohožku. Jo, a taky že i líný flákač se může změnit k lepšímu. Nebo tak něco. Hlavní hrdinové sice nepodávají "životní výkony", ale rozhodně to nijak neflákají. Na Susan se pořád ještě dobře dívá, no a pro ty, kdo netrpí gerontofilií je tam mladá a sexy Judy Greer. Pro někoho jednohubka, pro jiného hledání smyslu života :-)
čtvrtek 22. listopadu 2012
Skyfall - 100%
Je tomu
letos již padesát let, co filmové plátno navštívil první (nebo spíše sedmý)
agent Jejího Veličenstva s tváří tehdy třiatřicetiletého Seana Conneryho,
jednoho z největších sympaťáků stříbrného plátna. Od té doby uplynulo mnoho
vody, proteklo ještě víc Vodky s Martini (protřepat, nemíchat) a vystřílela spousta nábojů. A s
postupujícím věkem se měnila i Bondova tvář. Po Seanovi převzal štafetu Roger
Moore, mihnul se George Lazenby, na chviličku dostal povolení zabíjet i Timothy
Dalton (nebo tedy spíše o něj v roce 1989 v bondovce "Licence to
Kill" přišel), aby posléze všechny tři Seanovy "náhradníky"
předčil, či spíše zastínil Pierce Brosnan, který Bondovi navrátil zašlou slávu.
Všichni tihle představitelé a režiséři, mezi které patřil třeba Terence Young (Bond-count 3: Dr. No ´62, From Russia with Love ´63 a můj osobní favorit Thunderball ´65), Guy Hamilton (B-C 4: Goldfinger ´64, Diamonds are Forever ´71, Live and Let Die ´73, The Man with the Golden Gun ´74), Lewis Gilbert (B-C 3: You Only Live Twice ´67, The Spy Who Loved Me ´77, Moonraker ´79), John Glen (B-C 5: For Your Eyes Only ´81, Octopussy ´83, A View to a Kill (kde si střihl mikroroličku i Dolph Lundgren) ´85, The Living Daylights ´87, Licence to Kill ´89), který má na kontě nejvíce Bond filmů a zároveň je posledním z režisérů, který natočil více dílů, Peter R. Hunt (On Her Majesty´s Secret Service ´69), Martin Campbell (GoldenEye ´95), Roger Spottiswoode (Tomorrow Never Dies ´97), Michael Apted (The World is Not Enough ´99) a Lee Tamahori (Die Another Day ´02), takže, všichni tihle představitelé a režiséři vykreslili Bonda jako chladnokrevného elegána, kterého nerozruší zhola nic (ani nahá žena v posteli) a který všechny situace řeší s lhostejností sobě vlastní. Tenhle postup ovšem v roce 2006 narušil Martin "GoldenEye" Campbell, který dostal na hraní nejen nového Bonda v podání Daniela Craiga, ale zároveň novou koncepci příběhu, ve které James není ten diamantově čistý elegán, ale místy až syrově brutální a chladnokrevný nováček v řadách agentů s povolením zabíjet. A tím začal šestiletý restart jedné z nejznámějších postav špionážních filmů, který pokračoval v roce 2008 pod vedením Marca Forstera ve filmu Quantum of Solance (který mnozí považujíza až za zpátečnický, a upřimně nemůžu říct, že bych s tímto
tvrzením souhlasil) a skončil letos, na Bondovy padesátiny, za pomoci
oskarového Sama Mendese a jeho Skyfallu.
Všichni tihle představitelé a režiséři, mezi které patřil třeba Terence Young (Bond-count 3: Dr. No ´62, From Russia with Love ´63 a můj osobní favorit Thunderball ´65), Guy Hamilton (B-C 4: Goldfinger ´64, Diamonds are Forever ´71, Live and Let Die ´73, The Man with the Golden Gun ´74), Lewis Gilbert (B-C 3: You Only Live Twice ´67, The Spy Who Loved Me ´77, Moonraker ´79), John Glen (B-C 5: For Your Eyes Only ´81, Octopussy ´83, A View to a Kill (kde si střihl mikroroličku i Dolph Lundgren) ´85, The Living Daylights ´87, Licence to Kill ´89), který má na kontě nejvíce Bond filmů a zároveň je posledním z režisérů, který natočil více dílů, Peter R. Hunt (On Her Majesty´s Secret Service ´69), Martin Campbell (GoldenEye ´95), Roger Spottiswoode (Tomorrow Never Dies ´97), Michael Apted (The World is Not Enough ´99) a Lee Tamahori (Die Another Day ´02), takže, všichni tihle představitelé a režiséři vykreslili Bonda jako chladnokrevného elegána, kterého nerozruší zhola nic (ani nahá žena v posteli) a který všechny situace řeší s lhostejností sobě vlastní. Tenhle postup ovšem v roce 2006 narušil Martin "GoldenEye" Campbell, který dostal na hraní nejen nového Bonda v podání Daniela Craiga, ale zároveň novou koncepci příběhu, ve které James není ten diamantově čistý elegán, ale místy až syrově brutální a chladnokrevný nováček v řadách agentů s povolením zabíjet. A tím začal šestiletý restart jedné z nejznámějších postav špionážních filmů, který pokračoval v roce 2008 pod vedením Marca Forstera ve filmu Quantum of Solance (který mnozí považují
Skyfall
- což se dá přeložit jako pád z nebes, nebo (podle Google translate) jako
průtrž mračen, je název více, než výstižný. Nejenom proto, že vidíme v Bondovce
skutečnou průtrž mračen (a to nejednou), ale hlavně proto, že dojde i k tomu
příslovečnému pádu z nebes. Ano, je fakt, že Bond zemře (což se stane hned na
začátku filmu, takže to zas až tak velký spoiler není). Zemře ve chvíli, kdy ho
Anglie, Královna Matka, a MI6 potřebuje nejvíc, protože na scénu vstoupil
protivník nad jiné hrozivý a mocný, který se dokáže dostat všude. A jak Bond
říká už v traileru, zmrtvýchvstání patří mezi jeho koníčky. Toliko zhruba k
ději bez zbytečných spoilerů :-)
Co se týče režie, Sam Mendes udělal něco, na co nikdo před ním nesebral odvahu. Udělal z Bonda lidskou bytost s minulostí a traumaty z dětství. Povrtal se v duši a vnitřním světě tohoto vždy elegantního a neomylného agenta bez soucitu. A vyšlo mu to na jedničku. Protože momenty, kdy nic nebouchá, nikdo nikoho nepronásleduje a lidi spolu jen mluví, patří k tomu nejlepšímu, co Mendes nabízí. A to nejenom díky scénáři, ale především díky úžasnému hereckému obsazení, kterému nečekaně vévodí Daniel Craig a Judi Dench, ke kterýmžto se připojil vždy dokonalý Ralph Fiennes, kterému došlo, že mávání hůlkou je pro děti a dospělí raději střílí a politikaří. Ti všichni spojí své síly ještě s Benem Wishavem, který navrátil do série postavu "moderního" Q
("Ale Bonde, co byste chtěl? Vybuchující pera? Ty už dávno neděláme.") proti společnému nepříteli. Toho si vystřihl briliantním způsobem Javier Bardem, kterému jsou tyhle role prostě šité na tělo, což dokázal už v "No Country for Old Men" nebo ještě dříve v méně známém filmu Perdita Durango (česky pod názvem Pravdivá Romance 2).
Jak už jsem řekl, je lahoda tuhle sestavu pozorovat a poslouchat při konverzaci, což ale neznamená, že když to bouchá, někdo někoho pronásleduje a lidi spolu nemluví, ale střílejí po sobě, tak že je lepší zavřít oči. To vůbec, akční scény se Mendesovi taktéž vydařily na jedničku, což ukázal už v "Road to Perdition" a tady to jenom několikanásobně potvrdil.
Například úvodní honička, kdy Bond vystřídá auto, motorku, bagr a vlak aby si posléze střihl šipku z mostu aby se mezi tím stihl pobít s Patrice v podání Oly Rapace (což není žena i když to podle jména nevypadá) je úžasně adrenalinová a napínavá. Jakoby nám Bond říkal, že to, co zvládají všichni ti Bournové a Huntové on dokáže taky a ještě navíc s notnou dávkou elegance.
(elegán za každé situace)
A i když veškeré to pobíhání po a pod Londýnem (konečně v Bondovi vidíme i něco víc z Londýna, což je rozhodně bod k dobru a škoda, že jsme na to museli čekat 50 let :-)) je strašně ultra a super a cool (jako třeba když hlavní záporák využije soupravu metra ve svůj prospěch (p.s. zmiňovaná scéna se obešla bez zásahů počitačových expertů (více méně)) aby s ní zdržel Bonda) nejvíc jsem slintal, když došlo na závěrečné zůčtování. Bond naloží M do milovaného Astona a vyrazí si z Londýna na výlet. A není lepší místo s krásnější vyhlítkou, než Skotská blata zakrytá mlhou (a to nemyslím ironicky).
Už ve chvíli kdy spaříte záběr, ve kterém James stojí vedle svého auta a hledí do krajiny je jasné, že nepůjde o žádný bombastický explozivní závěr, kde agent 007 zachrání svět, Anglii a Královnu, a skončí mimo dosah autorit v obětí krásné ženy. Tentokrát to bude trošku ve stylu Daltona a jeho "Licence to kill" a půjde o naprosto osobní vyřizování účtů. Mimo civilizaci a mimo dosah civilních obětí.
Ve výsledku lze říct, že jde o výbušnou, explozivní směsku emocí a akce zakončenou ve velkém a zároveň velmi osobním stylu
P.S.: Sam Mendes vzal svoji "jubilejní" práci opravdu vážně a ve filmu naleznete odkazy snad na všechny předešlé díly od Dr. No až po Quantum of Solance ať už tím, že má Aston Martina s kulomety ve světlech nebo tím, že Postává jako Sean Connery.
středa 21. listopadu 2012
Twilight sága: Rozbřesk - 2. část [50%]
Posledni dil (zadny predchozi jsem nevidel a po precteni nazoru a hodnoceni, ze tenhle je z nich o velky kus nejlepsi se zatim hned tak nechystam) je prezitelny bez ujmy na psychickem zdravi - verim, ze i pro partnery donucene na to jit svymi partnerkami v ramci typickeho sadomasochistickeho vztahu, ale nemuzu soudit ze zkusenosti, nebot u nas jsem byl strujcem tohoto nestesti ja - a s klidem se mu podarilo pretrumfnout nekolik jinych kousku, ktere jsem letos mel tu smulu videt.
Na jednu stranu docela zklamani, nebot jsem doufal, ze dostanu neco u ceho se budu smat od zacatku az do konce (ano, tajne jsem doufal ve skrytou komedii roku) a pritom jsem dostal neco, co me po vetsinu doby nijak az tak moc neurazelo, dokazalo rozesmat i ve chvilich, kdy to bylo zamysleno (malicke wtf dne pri scene, kterou si nedokazu vysvetlit jinak, nez jako Twilight delajici si legraci sam ze sebe) a kde jsem se dokonce pristihl, ze mi ty 2 hodiny ubehly mnohem rychleji, nez bych cekal. Na druhou stranu jsem si aspon nepripadal jako po lobotomii mozku a fakt, ze jsem sel na tento kousek az ve vecernich hodinach zpusobil, ze slusna cast publika byla stejne naladena - smali se scenam, kde by se clovek rozhodne smat nemel a narozdil od navstevniku predchoziho promitani, ktere jsem zahledl byli povazlive starsi a bez umelych upirich zubu a podobnych vychytavek.
Ale tak abych nevypadal jako nadsena trinactileta fanynka, tak pro zmenu trochu strizlivejsiho pohledu. Co jsem mel moznost zahlednout v trailerech na predchozi kousky a precist si, tak zustal onen naprosto idiotsky zpusob vypraveni, ktery nemuze jinak, nez misty proste precist kousek knihy hlasem Kirsten Stewart, nebot fanousci by ocividne bez malych napoved byli ztraceni. A to se pritom cely film tahne po velmi jednoduche lince - Edward a Bella maji dite (do ktereho uz se jim stihl otisknout jejich vlkodlaci kamarad a pichac Belly z predchoziho filmu a pokud vam to nezni perverzne, tak je asi neco spatne se mnou), ktere ti zli (ne)kamaradi z Evropy hodlaji vyuzit pro to, aby vyvrazdili celou jejich rodinu. Nase pijavice se proto rozhodnou, ze povolaji partu
Smutne taktez je, ze nekteri z hercu vypadaji, ze by radi predvedli nejaky promyslenejsi herecky vykon, nez ze se objevi, predvedou, co umi a pak postavaji na paloucku pri bitve, ale proste neni dostatek prostoru, nebot by tim nezustalo dost casu pro dlouhe a zamyslene pohledy hlavni dvojice a jejich vlciho kamarada, ktery porad stupidne usmiva a porad ceka, kdy prijde trojka a ono nic.
Nejocekavanejsi cast filmu - ona "epicka" bitva - pak uz snad nemuze byt myslena jinak, nez jako jeden obrovsky vtip, nebot v okamziku, kdy nam po najezdu na bitevni pole ala Pan Prstenu je naservirovano 20 upiru s partou psu na jedne strane a zhruba dvojnasob na strane druhe, uz jsem ani ja nevydrzel a smal se nezastavitelnym smichem. K tomu si prictete fakt, ze trhani hlav vetsinu casu vypada jako kdyz jsem v detstvi zbavoval hlavicek sestriny panenky Barbie a hned chapete, ze tady nekdo udelal v trikovem oddeleni chybu. Nadeje spocivajici v tom, ze aspon oni nabrani kamaradi se superschopnostmi predvedou nejakou tu prijemnou rez a vyspravi tak tenhle slepenec byla bohuzel zadupana do zeme vcelku rychle, nebot kazdy z nich si strihne tak max jednu (u tech slozitejsich schopnosti) az dve (u tech jednodussich) predvadecky a je slus a cloveku tak max zustanou uvahy, co vsechno by se s timhle dalo udelat (nebot nekteri z tech upiru meli rozhodne zajimave schopnosti a ve spouste jinych pribehu by to mohl byt ultra narez). A jako kdyby tohle vsechno na zklamani nestacilo, tak po tom vsem prijde SPOILER (viz cast dole, nectete, pokud jste necetli knihu a nechcete si pokazit naladu uz predem) a dilo zkazy je dokonano.
Ale jak uz jsem psal na zacatku - film je prezitelny, aniz byste meli pocit jako by vam operovali mozek bez narkozy (coz jsem od nej po vsech tech ohlasech cekal), da se u nej zasmat (i kdyz je faktem, ze vetsi mira smichu prichazi ve chvilich, kdy by se clovek smat nemel) a porad se nemuzu zbavit dojmu, ze Kirsten hrala o cosi lip, nez ve vsem predchozim, kde jsem ji videl a ze jestli se takhle bude snazit dal, tak za par let uz dokaze i vyvolat pocit, ze hraje behem celeho filmu a i jinak, nez jenom pootevrenou pusou a deskovitym vzhledem.
A nakonec jenom dodam, ze na nadsene skandovani vsech antifanousku, ze uz je po vsem muzu jenom se sarkastickym pousmanim reagovat jednoduchym "You wish!", nebot konec je dostatecne otevreny, aby se z toho dalo vyvarit mnohem, mnohem vic, pokud nekdo bude potrebovat prihodit vic penez do sve ztencujici se matrace.
.
.
.
(SPOILER!)Autorka se bohuzel rozhodla, ze vsechny sve fanousky osoulozi do vetsiny otvoru osklivym zpusobem (tedy doufam, ze to byla ona a ne rezisersky zamer) a pote, co onu "epickou" bitvu shledneme, umre par hodnych a spousta tech zlych, tak se Bobby najednou probudi ve sprse a zjisti, ze to cele jenom byla projekce budoucnosti do hlavy zleho upira, ktery pote, co vidi, ze by prohrali, tak smutne svesi ocas a spolu se svymi kamarady zase odwarpuji smutne zpet domu a vsichni se trpyti stastne az do smrti.(/SPOILER!)
pátek 2. listopadu 2012
Penny for your thoughts
Já vím, sliby se slibují a nadnárodní koncerny se radují. Ale přeci jen, tady je druhý díl a slibuju, že na další rozhodně nebudete muset čekat tak dlouho. Enjoy!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)